DENÍČEK:Zvířátka mají jen nás, jsou na nás závislá a od naší péče se odvíjí i délka jejich života.

Dnes mě poslali z veteriny Na Hůrce pani s dalším nemocným morčíkem. Má moč. kameny a v úterý jedeme na operaci.
Pani mu prý dávala každý den ráno i večer šery rajčata, že je miluje, ach jo ... Tak snad operaci zvládne, není ještě moc starý.

Musela sem nechat uspinkat toho Františka, co sem tu měla na dožití. Měl nádor u sleziny. tlačil mu na míchu a ochrnovali zadní nožičky. Dokonce u mě přibral na váze, ale nádor rychle rostl a už jen ležel a jídlo musel mít před pusinkou, bo se k němu jinak nedostal. Byl umě asi 3 týdny, zamilovala sem si ho, byl mazlivá, miloučky, něžný čudlínek, krásně papal léky, na dokrm se vyloženě sápal a bral si ho z ruky, až mě ho 2x vysypal, jak se hlavičkou dral do kalíšku s dokrmem.
Bylo to bolavé rozhodnutí, ale už by jen trpěl, tak sem mu dala naposledy co měl rád, čekanku, lístky řapíkatého celeru, pampelišky a papriku...a nechala uspinkat nejdřív aby se nadýchal inhalačky a usnul v pokoji. Brečela sem celé dopoledne, pak v autě před veterinou, než sem byla schopná odjet domů. Ale vím,že jsem udělala maximum i v jeho poslední chvilce.
Mimo to jsem tu měla dalšího maroda na hlídání a léčení, ale ten je už dobrý a už je u své paničky a zítra mě pani přiveze asi dalšího maroda... se s nima zase roztrh pytel.
Co já sem si to zvolila za těžký úděl zachraňovat a léčit ty maličké marody, když to vždycky tak moc bolí u srdíčka,

Kde se furt ve mě bere ta síla tahle traumata a srdce boly zvládat... ale hřeje mě u srdíčka, že mohu pomáhat bezbranným maličkým tvorečkům a to mě asi žene dál.

Mám doma 2 Azyláčky, 1. je vykastrovaný zdravý Krištof, 2. je nemocný asi 5-6 roků starý František, má hodně problémů, ledviny, játra, dýchací potíže a má i nádor, ten zůstane u mě na dožití.
Zdravý Krištof vykastrovaný je k adopci.